RECENZE: Bokeh - Spousta otázek bez odpovědí


Opět další recenze, která nenavazuje na českou kino-distribuci. Každopádně Bokeh mě zaujal již od prvních trailerů a uspokojení se dostavilo i po zhlédnutí celého filmu, a z toho důvodu bych se rád podělil s našimi čtenáři se svými dojmy formou recenze a zároveň se tím pokusil dostat tento vizuálně a tematicky podmanivý film dostat do širšího diváckého povědomí.

Bokeh vaše cinefilní uspokojení nezasáhne důmyslně vystavěnou narativní strukturou, ani stylisticky výrazným autorským rukopisem. Je to především tematická rovina, která vstupuje do popředí. Bokeh totiž vyvolává spoustu otázek. A v konečném součtu není na škodu (ze subjektivního hlediska), že v podstatě na žádnou z nich neodpoví, prim tu totiž hraje to, že diváka načrtnutými otázkami naprosto vtáhne do fikčního světa svých postav a ten tak jejich jednání porovnává s tím, co by on dělal v danou chvíli. Co byste v takové situaci dělali vy? To je v podstatě určující otázka, na které film staví.


Nečekejte sci-fi. Sci-fi nádech je tu pouze jako pozadí pro citlivou manipulaci s lidskými vztahy, a to na třech úrovních: a) vztah k sobě samému b) vztah ke druhému c) vztah k celé společnosti. Ve filmu o dvou? posledních přeživších na planetě Zemi je důležitým faktorem propracovaný charakter, a především interakce mezi oběma postavami. A to se zde povedlo, obě postavy jsou vykresleny rozdílným způsobem – on v jejich situaci vidí šanci a výzvu, ona oproti tomu izolaci a za každou cenu se snaží hledat další obyvatele. Co když ale nikdo jiný není?

Co vás na první pohled výrazně uchvátí, jsou naprosto okouzlující islandské scenérie. A toho samozřejmě využívá podmanivá kamera, která většinu času snímá všelijaké krásy tohoto přitažlivého ostrova. Island je samozřejmě velmi vhodnou lokaci, pokud jde o podchycení izolace před vnějším světem. Světem, o jehož fungování se nic nedozvíme. A to je největší kámen úrazu. Bokeh má ohromný potenciál a ve svém minimalistickém komorním nádechu okouzluje, ale bohužel selhává v tom, že diváci na jeho hru nepřistoupí. Chtějí odpovědi na otázky. Alespoň ve znamení jemných náznaků na to, co se stalo, jak se to stalo a proč se to stalo. A proto se Bokeh bude utápět v nízkých procentových vodách.


Což je škoda. Vize postapokalyptického světa, do kterého jste vrženi společně s postavami, bez skrupulí a vysvětlení, je rozhodně přitažlivá. Námět přímo vybízí na dějové zvraty, překvapivé momenty a celkové vedení filmu trochu jiným směrem. Směr, kterým se vydali tvůrci, je ale svým způsobem pohlcující a vybízí ke spoustě interpretací. Audiovizuální jednohubka na přemítání o všem. O životě, lidech, Bohu, vztazích, otázkách, odpovědích, přírodě, a především o sobě samém.

70%
Bokeh
Island / USA, 2017, 92 min

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: TO - Důstojný úryvek z Kingova opus magnum

RECENZE: Mimi šéf - Vtipná a nenáročná parodie

RECENZE: Thor: Ragnarok - Nesmírně zábavný multižánrový slepenec

TÉMA: Zemřela s Malíčkem původní podstata Hry o trůny?