RECENZE: Život - Hořkosladký dezert před pátým Vetřelcem


V posledních letech stále populární sci-fi žánr vysílá do kin film Život, jenž tasí z rukávu aktuálně žhavé herecké obsazení v podobě Jake Gyllenhaala a Ryana Reynoldse. Název evokuje možnou inteligentní sci-fi s filozofickým přesahem a ohlasy zase mluví o očividné inspiraci kultovním Vetřelcem. Jak je to ale s Životem doopravdy? Zaslouží si stát po boku kanonických stálic nebo se zařadí do početného sci-fi šedého průměru?

Život je vlastně velmi výstižný název. Kdo by ovšem čekal velká životní moudra nebo hluboký filozofický či meditativní přesah, ten bude zklamán. Život spíše představuje možný úhel pohledu na život samotný, a to svou strukturou. V dětství některé věci vnímáte s bezbřehou energií, máte pocit, že sledujete něco výjimečného. Vyrostete a spousta těch kdysi důležitých maličkostí zevšední, dokonce vás začnou iritovat. A na konci si na ně vzpomenete a možná dojde i na jiskřičky v oku…

Výsledek obrázku pro life 2017

A přesně takovou strukturou film oplývá. Úvodní sekvence nám zprostředkovávají minimalistický snímek, který si pohrává s představováním prostoru a postav prostřednictvím dlouhých záběrů (v Gravitaci prostor představován zvenčí, zde zevnitř) a celkově vypadá jako inteligentní sci-fi, které by mohlo rozvíjet svůj potenciál v komorním atmosferickém duchu. Potenciál krvelačného mimozemského organismu se ale začne utápět v klasickém béčkovém stylu vyvražďovaček, kdy se všechny postavy chovají zcela nelogicky a divák přesně ví, co se stane a s očekáváním se může manipulovat akorát tak pomocí zobrazování samotných mordů – a ty jsou mnohdy ukázány efektivně, čemuž dopomáhá využití stavu beztíže (krev, voda). Vzorec vyprávění je tak řízen napětím, ovšem při tak schématickém a omšelém zpracování se divák o postavy ani nemůže bát. Při výběru hudby je režisérské patlalství ještě více zdůrazněno. Místo, aby byla šestičlenná posádka likvidována za pomocí komorní a mrazivé hudby, pracuje se s hudbou epickou, která se do některých scén absolutně nehodí a v konečném součtu je ve filmu zcela nadbytečná. Což je škoda, protože například se zvukovou perspektivou se pracuje překvapivě dobře a v kontrastu s kamerovými jízdami působí cinefilní potěšení. To se ale nedá říct u střihu a celkové rytmizace filmu – střídání zběsile nastříhaných scén s konverzačními a patetickými scénami, kterým naprosto vévodí v negativním slova smyslu scéna shrnující tematickou rovinu díla („Ne že by nás nenáviděl, ale prostě nás musí zabít; aby přežil, musí ničit“).

Výsledek obrázku pro life 2017

Genderově vyvážené postavy zde nemají pořádné motivace (kromě doktora a invalidního černocha) a kvůli jejich nelogickému chování ani žádné z nich nedržíte palce. Jediná potenciálně zajímavá a zábavná postava je zavražděna hned zkraje a současně je to momentem, za který se dá vložit dělící čára a rozdělit tak film na zcela rozdílné celky z hlediska kvality.

Hlavní problém Života tkví v tom, že neví, čím chce být. Je postřehnutelné, že si bere něco z Vetřelce, Gravitace, Věci a v podstatě všech klasických monster hororů. Ze svých inspirací ale plete nekonzistentní bič a ve výsledku se tak stává žánrovým hybridem, na který se bude stěží vzpomínat. Možná si ho zapamatujeme jako film, který měl navnadit na nový díl Vetřelce, ale moc se mu to nepovedlo. Škoda promarněného potenciálu.

55%
Život / Life
USA, 2017, 104 min

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: Mimi šéf - Vtipná a nenáročná parodie

RECENZE: Ztracené město Z - Opojné uctění klasického vyprávění

ŽEBŘÍČEK: TOP 10 celovečerních režisérských debutů

RECENZE: Úkryt v zoo - Tuctová tematická zajížďka se nekoná