RECENZE: Přes kosti mrtvých - Urgentní eko-prosba v hávu černé komedie


Nový film Agnieszky Holland provází již od premiéry na letošním Berlinale rozpačité odezvy. Režisérka za Pokot sice získala ocenění Stříbrného medvěda, ale ohlasy se rozhodně na této pozitivní vlně nenesou. Mluví se o režijně zvládnutém, ale scenáristicky zpackaném filmu s prázdným příběhem a nulovým tahem na branku. O slepenci žánru nezvládajícím se ukočírovat. Má tedy cenu dát nejnovějšímu přírůstku do filmografie nejznámější polské režisérky šanci? Jednoduchá odpověď: ano. Složitější odpověd: následuje po rozkliknutí.

Ještě než se pustím do odkrývání tohoto mnohovrstevnatého filmu, krátce nastíním dějovou linku. Janina Dušejko, trošku výstřední dáma pokročilého věku, žije samotářským životem. Společnost jí dělají její dva psy, jež velmi miluje a nebojí se je přirovnávat ke svým dcerám (tedy tvorům rovným lidskému druhu). Problém nastává, když její věrné společnice zmizí a Dušejko začíná odkrývat stále častější vraždy zvířat. A postupem času se k nim přidávají i oběti z řady lidí. Kdo za vraždami stojí? Je jisté, že jsou tyto dvě linky navzájem propojeny a je tak na divákovi, jak se s tím vypořádá.

Jak jsem již nastínil, příběh je opravdu mnohovrstevnatý s mnoha liniemi, motivy a odbočkami, které mnohdy působí překombinovaným dojmem a také do sebe místy těžkopádně, surově zapadají. Agnieszka na jednu stranu tedy natočila věru originální film, nicméně ve své žánrové spletenosti až příliš nesoudržný. Film se chvíli tváří jako kriminálka, chvílemi vystupují na povrch hororové prvky (někdy až směšně), ale nejvíce se pracuje s dynamikou střídání humorných sekvencí s těmi urgentními, ve kterých leží poselství díla - kritika současného světa zejména ve přístupu ke zvířatům. Nutno podotknout, že si takových scén užijeme opravdu dost a hrdinka je ve svém přesvědčení neoblomná. Autorka předlohy a režisérka snímku tedy skrz filmové médium vysílají dost jasnou zprávu jejich etického přesvědčení, což podtrhují časté brutální sekvence týraných/zavraždených zvířat. Kromě této očividné prosby je zde také otevřeně kritizována církev a v oněch sekvencí se mísí absurdní humor s hořkou pachutí nad nesmyslností lidského jednání, po zásluze kritizovaného.


Co kromě žánrových hrátek, vrstevnatého příběhu a tematickému poselství vystupuje do popředí je podmanivá atmosféra, tvořena mírně dezorientovanou kamerou (což ale sedí k celkové struktuře filmu) a tajemným hudebním podkresem. Místy jsem měl trochu problém s jednotlivými záběry. Někdy totiž mistrně podchycují hrdinčin momentální stav, nicméně četně se objevují i ty, které působí nechtěně směšně a shazují vnímání estetických prožitků na bod mrazu. Každopádně plusem jsou záběry přírody, daného prostředí a zvířat pobíhajících lesem, mající až meditativní rozměr.

Sečteno podtrženo, žánrová nevyhraněnost Pokotu spíše škodí než prospívá. Jestliže máme totiž brát morální poselství opravdu vážně, nemůže být shazováno prvky černé komedie. Protože potom se nedá brát vážně celý film. Pobavíte se, budete napjati, popřemýšlíte o současném stavu společnosti k přírodě, ale v konečném součtu budete spíš zklamání, že se průběh více nesoustředil na budování vztahů a atmosféry, než na střídání vážných scén s těmi odlehčenými. I přes dané výtky si tento formální experiment od Agnieszky Holland užijete, byť ne zcela s překypujícím nadšením.

65%
Přes kosti mrtvých / Pokot
Polsko / Česko / Německo / Švédsko / Slovensko, 2017, 128 min

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: TO - Důstojný úryvek z Kingova opus magnum

RECENZE: Mimi šéf - Vtipná a nenáročná parodie

TÉMA: Zemřela s Malíčkem původní podstata Hry o trůny?

RECENZE: Thor: Ragnarok - Nesmírně zábavný multižánrový slepenec