Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

TÉMA: Síla filmového příběhu - Vypravěčský génius Stevena Spielberga - část 1/3

Obrázek
Steven Spielberg. To jméno představuje ve světě filmu pojem, jakým je pro fotbal Pelé, pro hokej Wayne Gretzky a pro Čechy pivo. Jedinečný tvůrce a geniální vypravěč, jenž se v éře Nového Hollywoodu dostal razantně ke slovu, o které se hlásí i po neuvěřitelných čtyřiceti letech. Jeho Čelisti (1975) jsou oficiálně historicky prvním blockbusterem, tedy snímkem, který na tržbách v kinech či na ziscích z merchandisingu pokořil hranici sta milionů dolarů. Legendární E.T. Mimozemšťan (1982) zase držel celých patnáct let pozici nejvýdělečnějšího filmu všech dob, než mu prvenství uzmul Titanic Jamese Camerona. A konečně, kultovní Jurský park (1993) je dodnes zřejmě nejvíce přelomovým počinem v oblasti vizuálních efektů, když dokonale skloubil skutečné mechanické modely pravěkých oblud s pokrokovou prací procesorů. Ale není to pouze famózně vypadající technická stránka, která činí ze Spielbergových děl milované a kulturně hodnotné klenoty - všechny triky slouží v jeho podání primárně rozvoji …

RECENZE: The Ballad of Lefty Brown - Western s Billem Pullmanem

Obrázek
Že je western v podstatě přežitým žánrem, o tom už pěknou řádku let nemohou být větší pochyby. Kina sice čas od času zaplaví sympatické reminiscence jako Vlak do Yumy (2007), Opravdová kuráž (2010), Nespoutaný Django (2012) nebo loňský Brimstone (který do české kinodistribuce bohužel nasazen nebyl), ale jsou to už jenom osamělé výstřely, které diváckou přízeň trefují čím dál méně. Režisér Jared Moshe zkusil své štěstí s komorním příběhem o stárnoucím a nepříliš bystrém pistolníkovi, který se vydává pomstít vraždu svého dlouholetého přítele, ale navzdory více než solidnímu hereckému obsazení díru do světa rozhodně neudělal.

RECENZE: Black Panther - Král je v akci, ať žije král!

Obrázek
Třetí režijní počin stále mladého Ryana Cooglera, jenž dostal od studia Marvel velkou důvěru po úspěchu jeho debutu Frutivale z roku 2013, který uspěl v Cannes i na Sundance a následně se rozkoukal v Hollywoodském prostředí díky boxerskému spin-offu Creed (2015), přichází s dlouho očekávaným černošským hrdinou - Black Pantherem. V posledních letech hvězdy Marvelu často cestovaly celou galaxií na různé planety a zákoutí vesmíru, tentokrát ale zůstáváme na Zemi, i když lehce odříznuti.

RECENZE: Tvář vody - Netvor z černé laguny potkává lásku na celý život

Obrázek
Guillermo del Toro je rozhodně velmi zajímavý tvůrce. Na jednu stranu působí jako narativní anarchista, který zapojuje do svých příběhů nespočet bizarních a netradičních vzorců, ale ve skutečnosti se jedná o nadaného klasického vypravěče, jenž umí svou sebejistou režii pouze nápaditě okořenit o různé žánrové odkazy a odvážná, pro někoho možná rušivá vizuální řešení. Celkově platí, že každý jeho snímek měl doposud něco do sebe (dokonce i mlácení Kaiju stometrovými roboty v sobě neslo drtivou dávku nostalgie a nadšené úcty k dnes lehce zaprášeným vyprávěcím vzorcům velkých blockbusterů), a nyní nezbývá než uznat, že novinka Tvář vody se hrdě přiřazuje ke Guillermovým vůbec nejkrásnějším a určitě nejprocítěnějším dílům.

Subsvět slaví narozeniny!

Obrázek
Uteklo to jako Forrest Gump. 365 dní, nespočet zhlédnutých filmů, spousta redakčních hádek a dohadů, ale docela málo psaného materiálu, což jsme si statečně omlouvali náročným programem studenta, který ani zdaleka nespočívá pouze ve školních povinnostech. Každopádně náš milovaný Subsvět, založený z poměrně náhlého popudu a autorské jistoty, kterou jsme nabyli po úspěšném ukončení prvního zkouškového období na brněnském Ústavu filmu a audiovizuální kultury, slaví dnes jubilejní první rok existence, poznamenaném v našich očích hlavně spoustou společenských zážitků a lehké kocoviny. Nějaká práce za námi ale přeci jenom také zůstala a tímto znovu děkujeme vám, čtenářům, kteří se o naše myšlenkové a názorové výplody ještě zajímáte, a slibujeme, že do roku druhého vstoupíme coby filmoví recenzenti a amatérští pisálkové pravou nohou a s řádným entuziasmem.

RECENZE: Mom and Dad - Zvhrle zábavná satira

Obrázek
Nazývat Mom and Dad hororem by mohlo být trochu zkreslující. Mnohem více je filmu totiž bližší označení komedie, a to komedie hodně šílená. Všichni rodiče se z ničeho nic snaží zabít své milé ratolesti, přičemž sledujeme čtyřčlennou rodinku s rodiči Nicolasem Cagem a Selmou Blair. Pokud byste čekali nějaké vysvětlení, pátrání po příčině, či něco podobného, nedočkáte se. Film je omezen čistě na řádění rodičů, kteří se snaží ze světa sprovodit následky svých dávných nehod. A naštěstí je to většinou docela slušná sranda.

RECENZE: The Ritual - Hodně strašidelná túra

Obrázek
Většinou nejsem proti, když se britští filmaři rozhodnou rozčeřit hororové vody vlastní návnadou, protože mnohdy dovedou diváka chytit a zalomcovat s ním zručněji než hollywoodská konkurence. Nový příspěvek s názvem The Ritual (2017), premiérově uvedený ve Spojeném království již v říjnu loňského roku, rozhodně stojí za pozornost všem, kteří se podobně jako já nemohou nabažit atmosféry nekonečných lesů a číhajícího neviditelného zla.

RECENZE: Wonder - Koná se filmový zázrak?

Obrázek
Nemalé natěšení mě přepadlo ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o skromně se tvářícím rodinném dramatu, v němž Owen Wilson a Julia Roberts ztvárňují rodiče vzhledově deformovaného chlapce, vyrovnávajícího se s prvními školními dny v obklopení ostatních "zdravých" dětí. Snímek navíc provázely velice pozitivní ohlasy ze zahraničí (na Rottenech 85% od kritiků a 89% od fanoušků), čímž má očekávání ještě narostla. Inu, opravdu dobrých příběhů o sociálně znevýhodněných jedincích není dle mého soudu nikdy dost. Naskýtá se ale otázka, jestli Wonder takovým silným a zajímavým příběhem disponuje.

RECENZE: The Cloverfield Paradox - Třetí část oblíbené sci-fi série

Obrázek
Už je to deset dlouhých let a nějakých dvacet dní navrch, co americká kina neočekávaně přepadlo přerostlé ušaté monstrum ve found footage hororu Cloverfield (2008), u nás originálně přejmenovaném na Monstrum. Nenápadný projekt JJ. Abramse se v rukou režisérského šikuly Matta Reevese (Úsvit planety opic; Válka o planetu opic) proměnil ve sci-fi událost a ukázal, že příběh nemusí překypovat vizuálními atrakcemi, pokud je promyšleně odvyprávěný a gradující. Nyní přichází jako blesk z čistého nebe už třetí díl, o jehož existenci se většina z nás dozvěděla až díky pravidelné trailerové náloži z letošního Super Bowlu a na který se díky Netflixu můžeme podívat ve vysoké kvalitě z pohodlí našich domovů.

RECENZE: Tři billboardy kousek za Ebbingem - Obstál ceněný film jednoho z nejlepších scénáristů dneška?

Obrázek
Už v době, kdy jsem před nějakými šesti lety poprvé zhlédnul černohumornou britskou nádheru V Bruggách (2008), jsem si jméno Martina McDonagha tučně vyznačil do kolonky tvůrců, jejichž další projekty bedlivě očekávám. Následující snímek Sedm psychopatů (2012) sice nezanechal až tak žhavé dojmy, ale přesto ukázal precizní práci s vyprávěním či vývojem postav, která je McDonaghovi, mimo jiné špičkovému dramatikovi a spisovateli, zkrátka a dobře vlastní. Příští týden do našich kin přihopsá jeho třetí celovečerní zářez, který se špetkou coenovské poetiky a překvapivě melancholickým humorem sleduje boj rozervané matky Frances McDormand s policejní institucí a vlastním přesvědčením o životní spravedlnosti. A nehodlám nijak chodit kolem horké kaše - Tři billboardy kousek za Ebbingem jsou veliká pecka.

RECENZE: Velká hra - Sázka na jistotu

Obrázek
Hollywood, kolébka nepřeberného množství velkých jmen a filmů, k čemuž nyní můžeme doplnit i velkých témat. Minulý rok to byl především diskurz o rasismu, letošní rok se ponese na vlnách diskriminace žen, všemožných napadení, sexuální útoků a tak dále. Tudíž se můžeme těšit na role silných žen, které se snaží vydobýt si svoje právoplatné postavení na tomto světe. Hned z kraje roku se na pultech kin objevil snímek Velká Hra, režisérský debut Aarona Sorkina, rozeného scénáristy, jenž je znám svou prací s herci a nekompromisním stylem vyprávění, které nás nenechá neustálým přívalem informací ani na jediný moment oddechnout.

RECENZE: The Disaster Artist - Výborný film o nejhorším filmu

Obrázek
The Room (2003). Neopakovatelné filmové dílo, které podle všeho dalece přesáhne životní odkaz svého tvůrce. Když ho zazobaný podivín polského původu Tommy Wiseau začal po přelomu tisíciletí s neuvěřitelným entuziasmem a nulovými zkušenostmi křísit, ani tak naivně ambiciózní člověk jako on nemohl tušit, že stojí u zrodu kultovního počinu, který si pro své formální a příběhové nekvality vysloužil nálepku "nejlepšího nejhoršího filmu" a který od své premiéry nechtěně baví tisíce přiopilých a zapálených fanoušků. Jedním z takových fandů je naštěstí i James Franco, jenž se rozhodl širší okolnosti kolem realizace celého projektu převyprávět v netradiční autobiografické komedii, kde si dle mého každý najde to svoje...

RECENZE: Kolo zázraků - Přestylizovaná a zaměnitelná jednohubka

Obrázek
Ačkoliv nemám s filmografií Woodyho Allena příliš velké zkušenosti, dovolím si vyjádřit se k prozatím poslednímu filmu slavného dvaaosmdesátiletého režiséra. Kolo zázraků aktuálně trochu jako šedá myš proplouvá českými kiny. Stojí za pozornost nebo ho můžete nechat s klidným srdcem vyšumět?

RECENZE: Insidious: Poslední klíč - Důstojné zakončení úspěšné hororové ságy

Obrázek
Hned z kraje nového roku do kin vlétl v pořadí již čtvrtý díl série Insidious, který má být podle názvu také dílem posledním, měl by tedy definitivně uzavřít a propojit nedořečené linky či bílá místa fikčního světa, kde o znepřátelená stvoření opravdu není nouze. Jak toto finální rozuzlení dopadlo?

RECENZE: Odnikud - Herecký koncert Diane Kruger

Obrázek
Filmů o palčivém tématu terorismu bylo v posledních letech natočeno jak sexuálních obětí Kevina Spaceyho, přičemž ty nejznámější se většinou točí kolem zarostlých Arabášů na jedné straně a pomstychtivých amerických vlastenců na straně druhé. Režisér z rodu tureckých přistěhovalců Fatih Akim nyní přichází s alternativní verzí, v níž jsou turečtí přistěhovalci vnímáni jako nevinné oběti zautomatizovaného statutu a šílených zastánců zpátečnických ideologií.

ŽEBŘÍČEK: PF 2018

Obrázek
Vážení a milí čtenáři, ze všeho nejdříve bych rád jménem mým i Subsvěta udělal dvě věci. Jednak Vám všem, kteří jste ochotni naše příspěvky ještě číst, srdečně přejeme co možná nejúspěšnější vstup do roku 2018 - do roku ve znamení zimních olympijských her, mistrovství světa ve fotbale, prezidentských voleb a dalších maličkostí, které budou doprovázet příval nových filmů, při jejichž sledování budeme zas a znovu utíkat od nudné reality a v případě našeho blogu i nekonečně debatovat o kvalitě a různě se vymlouvat na naší lenost a neschopnost přidávat recenze pravidelně. A vypadá to, že se opravdu máme na co těšit! V prvním čtvrtletí hned dva zářezy Stevena Spielberga, oscarová konverzačka The Post a popkulturní blockbusterová bašta Ready Player One, nebo novinky Ridleyho Scotta (Všechny prachy světa), Martina McDonagha (Tři billboardy kousek za Ebbingem), Guillerma del Tora (Tvář vody) a Paula Thomase Andersona (Nit z přízraků). Jistě nezklame Marvel, který vyrukuje s Black Pantherem a…