RECENZE: Tři billboardy kousek za Ebbingem - Obstál ceněný film jednoho z nejlepších scénáristů dneška?


Už v době, kdy jsem před nějakými šesti lety poprvé zhlédnul černohumornou britskou nádheru V Bruggách (2008), jsem si jméno Martina McDonagha tučně vyznačil do kolonky tvůrců, jejichž další projekty bedlivě očekávám. Následující snímek Sedm psychopatů (2012) sice nezanechal až tak žhavé dojmy, ale přesto ukázal precizní práci s vyprávěním či vývojem postav, která je McDonaghovi, mimo jiné špičkovému dramatikovi a spisovateli, zkrátka a dobře vlastní. Příští týden do našich kin přihopsá jeho třetí celovečerní zářez, který se špetkou coenovské poetiky a překvapivě melancholickým humorem sleduje boj rozervané matky Frances McDormand s policejní institucí a vlastním přesvědčením o životní spravedlnosti. A nehodlám nijak chodit kolem horké kaše - Tři billboardy kousek za Ebbingem jsou veliká pecka.

Půjdu bez okecávání rovnou k věci. McDonagh opět sepsal vynikající plnohodnotný příběh, u kterého je radost sledovat propojenost jednotlivých motivů, postupně odhalovanou funkci jednotlivých postav nebo prostě jenom to, jak jsou ony postavy nádherně napsány a do puntíku přesně zahrány. A zároveň se jedná o příběh, který kromě pasivního sledování svou výstavbou a sdělením vyžaduje od diváka i nezbytné hlubší napojení a přemýšlení, což je něco, co alespoň pro mě dělalo vždycky filmy velkými. Syžet se věnuje jisté Mildred Haynesové, jíž byla přibližně před rokem brutálně znásilněna a zavražděna dcera a která na nemohoucnost místní policie jakkoli s případem pohnout reaguje tím, že si pronajme tři nevyužívané billboardy u silnice a polepí je nápisy, které na selhání vyšetřovatelů poměrně agresivně upozorňují. Její zoufalé snaze oživit takřka zapomenutou tragédii ale v poklidném Ebbingu nikdo nerozumí a startuje série překvapivých událostí, které zcela obracejí životy titulních hrdinů a postupně mění jejich pohled na celou záležitost.

Dixon (Sam Rockwell) a Mildred (Frances McDormand)

Tři billboardy v podstatě navazují na tradici komorního V Bruggách a mnohem více než černohumorné povzdechnutí nad životem evokují svou výstavbou dramatickou divadelní hru, založenou na vývoji vzájemně propletených postav, kde ony výhružné billboardy slouží pouze jako katalyzátor děje a nadále mají mnohem menší význam, než by jeden zprvu hádal. McDonagh zvládá obdivuhodně detailně znázornit psychiku a náturu tří titulních postav - odhodlané a rázné matky Haynesové v podání McDormand, cholerického a věčně nasávajícího policisty Dixona (výborný Sam Rockwell) a šerifa Willoughbyho (Woody Harrelson), přičemž celý příběh následně vystaví na jejich neodhadnutelném vývoji. Zprvu největší odpůrce billboardů Dixon je tak postupně vystaven obdobnému, v podstatě paralelnímu vývoji s hlavní hrdinkou - zatímco v Haynesové bouchají saze kvůli neschopnosti policie dopadnout viníka a vztek si vylévá prostřednictvím billboardů, Dixona srazí do kolen aktuální dění kolem šerifa Willoughbyho a veřejně si vylévá vztek na člověku, který Mildred billboardy pronajal - oba paralelně se vyvíjející charaktery se pak setkávají v nezapomenutelně provedené scéně, kdy Mildred zapálí policejní stanici, a jejich příběh vrcholí ve chvíli, kdy už si oba uvědomují marnivost svého jednání a neblahý dopad na okolní společenství. A uprostřed toho nádherně vkloubená postava šerifa, která pomáhá Dixonovi vykročit konečně správným směrem a Mildred ukazuje, že život prostě nemusí být vždy fér, přičemž to díky preciznímu režijnímu dotyku, který dokáže skloubit sprostý humor a neočekávané výbuchy aktérů alá Coeni s uvěřitelným vykreslením lidské psychiky, nepůsobí ani trochu afektovaně nebo sentimentálně. Naopak, tolik takhle silných emocionálních motivů, které zároveň významně posouvají děj, jsem neviděl opravdu dlouho.

Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)

Kdybych měl v té záplavě procítěného a promyšleného vypravěčství, krásného herectví a neotřelých filmařských nápadů hledat něco vyloženě negativního, utřel bych nos. Možná snad některé dialogy pořád působí přestylizovaným dojmem a úplně se do takhle uvěřitelného příběhu nehodí. A snad ještě režisér úplně nezvládl do příběhu našroubovat Petera Dinklage, kterého na rozdíl od ostatních využil jen k záchraně Mildred před zatčením a poté ho doslovně odpálkoval, ale i to je jenom malý kaz na celkové působivosti výsledného díla. Tři Billboardy kousek za Ebbingem jsou zábavné, jsou dojemné, jsou inteligentní a dokazují, že příběh vystavěný na motivačně silných postavách představuje i v dnešní době mnohem autentičtější a půvabnější zážitek než akční digifesty nebo průhledná dramata s happyendy. McDonagh natočil film, kde zdánlivě otevřený závěr přímo skvostně uzavírá proplétající se mozaiku lidských činů a nechává diváka přemýšlet o tom, co právě prožil a co za tím vším má hledat. Neváhejte a běžte na to do kina, něco tak kvalitního už celý následující rok možná neuvidíte.

90%

Tři billboardy kousek za Ebbingem / Three Billboards Outside Ebbing, Missouri
USA / Velká Británie, 2017, 115 minut
ČSFD.cz

_________________________
Spike17 | 80%
Argoe | 80%
vteco | 90%

Komentáře

Další oblíbené články

ŽEBŘÍČEK: TOP 10 maďarských filmů

TÉMA: Na pouti s Davidem Lynchem: Mazací hlava - Noční můra či sen o naději?

RECENZE: Disobedience - Nejvíce sexy film roku?