RECENZE: Noční hra - Fincherova Hra jako bláznivá komedie


Velká herecká jména se sešla v očekávané ujeté komedii, která si bere na paškál řadu populárních krimithrillerů devadesátých let a snaží se ukázat, že i naháněná s nebezpečnými gangstery může být nenásilně k popukání. Na rozdíl od Michaela Douglase během jeho slavné Hry (1997), tady totiž nikdo nebere nastalou situaci příliš vážně. A jestli si samotný film zaslouží, aby ho brali vážně diváci, nad tím se stručně pozastavíme.

Přiznávám, že bych Noční hru asi bez povšimnutí přešel, kdyby se v jedné z hlavních úloh neobjevila Rachel McAdams. Sympatická Kanaďanka je nejen asi nejkrásnější ženskou v Hollywoodu, které na sexappealu nijak neubírá ani fakt, že na jejím hrudníku by se daly hrát stolní hry, ale v prvé řadě je to úžasná herečka schopná zazářit v jakékoli psychické poloze. Projekty si navíc vždy vybírala pečlivě, takže v mainstreamovém snímku jsme ji poslední dobou mohli spatřit pouze v Doktoru Strangeovi (2016), kde ale paradoxně musela ztvárnit jednu ze svých nejvíce tuctových rolí. Noční hra se jevila jako ideální příležitost, aby Rachel předvedla svůj komediální talent a po delší době se zaskvěla před diváky v kinech a ve filmu, který bude zaručeně na očích - a u toho jsem nemohl chybět. Ovšem rozhodně by bylo nefér nezmínit i ostatní členy skvělého castingu - žánrový matador Jason Bateman je pro podobné projekty vděčnou jistotou, Kyle Chandler je už od King Konga (2005) nepřehlédnutelným dříčem ve vedlejších rolích a podobně se nyní profiluje i "tlustý Matt Damon" Jesse Plamons. 

Gary (Jesse Plemons)

A jak se dalo očekávat, společně jim to náramně klape a každý charakter má něco do sebe. Bateman a McAdams se skvěle doplňují a jejich dialogy diváka ihned chytí, Chandler je jako narcistický playboy výborný a trochu překvapivě je to Plemons v roli podezíravého vyšinutého poldy/souseda, který si krade všechny jeho scény vyloženě pro sebe. Vedle jednotlivých postav, mezi nimiž nijak nezapadají ani zbylí, vesměs vtipní kladní aktéři, docela potěšil i charakter humoru - scénář je plný povedených situačních hlášek, slovních přestřelek či odkazů, a přestože často přichází s hodně svéráznými nápady, nikdy nejde vysloveně přes čáru a do území trapných klišé. 

Verbální i narativní odkazování na slavné filmy či osobnosti celkově potěší a zabaví, ale na druhou stranu se tím příběh poměrně tříští, a byť se primárně paroduje jedno schéma, do hry jsou postupně zatahovány dost absurdní a v závěru i hloupé zvraty. Celá linie s krádeží cenného vejce například vyznívá, jako by se do filmu dostala jen proto, aby obsáhla odkaz na Klub rváčů (1999). A když už se tvůrcům podaří přijít s emocionálně silným momentem, zabijí ho fatálním zvratem, kterým by příběh vlastně mohl skončit, avšak navazuje se vklíněním zcela nových postav a motivací, což už prostě nepůsobí tak cool, jak by asi mělo. A nemluvě o tom, jak je film občas nesourodý v přístupnosti a vyladění toho, co všechno je ve vytvořeném světě možné - je tu dost krve, zabíjí se a jde o životy, ale všichni zároveň vyznívají tak nějak neškodně (záporáci vyloženě imbecilně) a všechno jde strašně jednoduše zařídit, aby se mohlo bez zdržování pokračovat v načaté hře.

Annie (Rachel McAdams), Brooks (Kyle Chandler) a Max (Jason Bateman)

Film je tedy nedotažený a nepříliš inteligentní, ale určitě se nedá říci, že by byl odfláklý nebo dokonce nudný. Jak už jsem zmiňoval, dobrých nápadů se sejde hafo, přičemž některé scény aspirují na pozici toho nejvtipnějšího, co letos v kině uvidíme - hlavně vyndavání kulky z paže, story o randění s domnělým Denzelem Washingtonem a všechny scény kolem dokonalého Plemonse působí neokoukaně a jsou správně vypointované. Velká zásluha jde sice za herci, kteří si svou účast viditělně užili, ale také tvůrci odvedli solidní práci a dokázali diváka soustavně bavit, přestože druhá polovina už se jim pod rukama rozsypala a nedokázali vést pozornost publika tak lehce jako ve výborné první půlce.

Noční hra je ve výsledku sympatický mišmaš, kde si pozorný filmový fanda navzdory řadě blbých zvratů najde to svoje v povedeném parodování Davida Finchera a vtipných odkazech, zatímco divák, který se jde do kina prostě vypnout, prožije 100 minut nezávazné a neutuchající zábavy. Kdyby si film udržel konverzační i příběhový elán první poloviny a nerozmáchl se do takové akční i dějové šíře, mohlo jít bez problému o komedii roku. Takhle je to jenom moc fajn zábavička s božskou Rachel a nezapomenutelným Plemonsem - kvůli nim bych dokonce rád viděl nějaké pokračování.

65%
Noční hra / Game Night
USA, 2018, 100 minut

Komentáře

Další oblíbené články

RECENZE: Tři billboardy kousek za Ebbingem - Obstál ceněný film jednoho z nejlepších scénáristů dneška?

ŽEBŘÍČEK: TOP 10 maďarských filmů

TÉMA: Na pouti s Davidem Lynchem: Mazací hlava - Noční můra či sen o naději?

RECENZE: Disobedience - Nejvíce sexy film roku?