TÉMA: Nešťastné remaky a pokračování - Halloween - část 1/2


Když dva dělají totéž, není to vždy totéž, toto přísloví už někdy zřejmě slyšel každý, a spousta z vás jej dost možná použila i ve spojení s filmovými remaky. Není neobvyklé, že se do kin přiřítí předělávka nějaké klasiky a natěšení fanoušci původního filmu jen nechápavě kroutí hlavou, kde se tentokrát stala chyba. Jistě, lze nalézt i případy, kdy remake původní film překonal, ale ty jsou přece jen poměrně ojedinělé. Naposledy jsem si propastného rozdílu mezi prvním filmem a jeho remakem všimnul u filmů Halloween (1978) od Johna Carpentera a Halloween (2007) od Roba Zombieho.

Ještě, než budu pokračovat, chtěl bych napsat pár slov o tom, proč píšu tento text, a proč zrovna teď. Odpověď na otázku „Proč?“, je prostá – poprvé jsem viděl Carpenterův Halloween nedávno, a naprosto jsem si ten film zamiloval. S nadšením jsem sáhnul po pokračování, avšak nastalo poměrně velké rozčarování. Když jsem si poté pustil i remake, mé rozčarování se ještě zvětšilo. Následně jsem zhlédnul i podobně slavný slasher, Pátek třináctého, a toto další zklamání mě definitivně donutilo zjistit, proč je první Halloween tak výborný, což předpokládalo důkladnou analýzu filmu samotného.

Co se týče otázky „Proč právě nyní?“, tak tam jsem už částečně odpověděl. Jednak jsem viděl všechny tyto filmy až nedávno, tudíž mám potřebu se z nich vypsat, a také jde letos do kin další Halloween, po dlouhých čtyřiceti letech od premiéry filmu prvního (mimochodem film Haloween: H20 (1998), natočený dvacet let po prvním filmu, je překvapivě dobrý). Letošní Halloween bude již osmý příspěvek do série a jelikož se vrací Laurie Strode v podání dokonalé Jamie Lee Curtis, očekávání budou, i přes hrozivé přijetí většiny Halloweenských sequelů, docela velká.

Kuk! | Halloween (1978)

Ohledně samotného textu, chci Halloween vymezovat vůči dvěma snímkům. Jak už jsem napsal v prvním odstavci, jeden z nich bude Zombieho remake, druhým filmem pak bude přímé pokračování Halloween 2, z roku 1981. Základem je tedy původní Halloween, na kterém chci demonstrovat, jak promyšleným, propracovaným a uceleným filmem je, a co jej odlišuje od ostatních filmových děl s podobným námětem, tedy slasherů. Tak si nalijte nějakou kvalitní whisky, ideálně s trochou sody, pro zvýraznění chuti, udělejte si pohodlí a jdeme na to. Ještě samozřejmě upozorňuji na spoilery, ke všem jmenovaným filmům, a pokud jste původní Halloween neviděli, tak okamžitě přestaňte číst, dopřejte si tu slast a zhlédněte jej, a teprve poté se sem vraťte. Ale teď už opravdu jdeme na to.

___________________________________

Halloween (1978)

Na úvod bych chtěl prezentovat, jak chytře Carpenter volí jednotlivé filmařské možnosti, a to hned na první scéně. Uvažujme o ní, jako o uzavřené jednotce, která má odstartovat film a musí diváka navnadit na dění budoucí – to je ostatně společné pro většinu narativních filmů. Je žádoucí ukázat vraždu a zrod psychopatického zabijáka. Carpenter nějak musí scénu vést do bodu, ve kterém zjistíme identitu vraha, to má však značně komplikované, jelikož je vrahem ještě dítě. A tím chce Carpenter šokovat. Proto natočí celou scénu z vrahova pohledu. Chytře začíná venku před domem, neboť máme šanci poprvé vidět onen dům, který je důležitý pro další části filmu, a především nám tím nijak neprozrazuje, ani nenaznačuje identitu člověka, skrze jehož oči se jakoby díváme.

To je podpořeno i tím, že tento člověk jde zadními dveřmi. Michael jde k zásuvce, tu otevírá a vyndává nůž. Carpenter však záměrně lehce rozmaže na chvíli obraz, aby nějaký pozorný divák nezpozoroval, že je na té ruce něco zvláštního – tedy, že je to ruka malého kluka. Poté se Michael pomalu přesouvá nahoru, kde, díky předchozímu dění víme, že se nachází dívka. Mezitím jsme viděli, že kluk, který byl s ní odešel. Vše je stále natáčeno pouze z Michaelova pohledu, neznalý divák ovšem v téhle chvíli samozřejmě ještě neví, kdo to je. Michael nahoře zvedá masku (při tomto záběru není možné rozpoznat, že se jedná o ruku dítěte), a tuto masku si nasazuje, což můžeme poznat díky změně obrazu, který má připomínat vidění skrze masku.

To prádlo se samo neposbírá Michaele! | Halloween (1978)

Další krok, detail, skrze který Carpenter chytře využil je, že dívka sedí. V momentě kdy Michael vchází a my dívku vidíme jeho očima, tak se nestane, že bychom přemýšleli nad výškou člověka, skrze jehož oči sledujeme dění. Díky tomu je Michael, když stojí přímo vedle ní, vyšší. V tomto momentě se slečna otáčí a my zjišťujeme, že toho člověka zná. Říká mu Michael. O něm ostatně hovořila už dříve s klukem, který odešel, když říkala, že se tu někde potuluje. Známe tedy jméno, ale to je vše. Poté ji tedy Michael ubodá a odchází před dům, což stále sledujeme pouze z jeho pohledu. Až když přicházejí rodiče a diví se, proč Michael stojí před domem s nožem v ruce, se střihne poprvé na frontální záběr na Michaela, zatímco mu jeho otec sundává masku, a divák je šokován, že se jedná o malého chlapce.

Možností, jak tuto jednu scénu natočit, bylo velké množství, avšak zřejmě nebyla žádná jiná, jak chytře v divácích vzbudit zvědavost ohledně totožnosti vraha a zároveň tím celou scénu vypointovat. Je to mistrovská ukázka práce s očekáváním, stylisticky hravá, ale nikoliv extravagantní a filmařsky chytrá.

Důležitost expozice

Relativně nedávno psal lamps ve svém článku o výborném, původním Texaském masakru motorovou pilou, o expozici, jako o předznamenávání budoucího dění, a nejen nutném seznámení s postavami. Halloween pracuje s tímto postupem pracuje obdobně, jen ještě o něco důmyslněji. Zatímco v Texaském masakru jsou očekávání způsobována prostředím, podivnými dialogy, a i samotným děním (bláznivý stopař), v Halloweenu jsou tato očekávání způsobována umisťováním psychopatického vraha do divákovi známého, běžného a všedního fikčního světa, který reprezentuje malé americké městečko, na kterém není nic speciálního.

Carpenter výborně pracuje s rámováním. Už jen první scéna s Laurie je zkonstruována neuvěřitelně chytře. Laurie odchází z domu a po cestě do školy potkává Tommyho. Skrze poměrně krátký dialog s ním zjišťujeme důležité informace, které nám vše jednak staví do souvislotí, a zároveň nás spravují o ději budoucím. Když poté Laurie dává klíč pod rohožku, sledujeme to skrze okno ve dveřích zevnitř domu, zároveň slyšíme podivné dýchání a do kraje rámu vkročí postava. Když poté sledujeme Laurie odcházet, slyšíme zase dýchání a do kraje rámu opět vkročí postava. Ta je tentokrát již mimo dům a Carpenter nechává záběr s ramenem Michaela Myerse v rámu dlouhých dvacet sekund, čímž se zdůrazňuje Michaelovo zaujetí ohledně Laurie.

Nůž z teleshoppingu od Horsta Fuchse. 10/10. | Halloween (1978)

Celý film sestává z dvou vzájemně propojených narativních linií, těmi jsou: 1. narativní linie Dr. Loomise, pátrajícího po uprchnuvším Michaelu Myersovi a 2. potenciální obětí Michaela Myerse. Expozice obou těchto narativních linií vrcholí v jeden moment, a tím je minutí Loomise s Annie a Laurie, potažmo Michaelem Myersem před vykradeným obchodem. Zatímco dějový oblouk kolem Dr. Loomise nás uvádí do dění a získáváme díky němu informace, narativní nit kolem Laurie a jejich přátel slouží k vyvolávání očekávání, na základě informací získaných z dějové linie Dr. Loomise. Jakoby expozici oddělovala noc, neboť po oné scéně s vykradeným obchodem následuje krátký rozhovor Annie a Laurie v autě, načež se střihne a z bílého dne obraz přechází do noci, to je přibližně v čase 0:34:45, šachovnice je připravena a tím končí expozice filmu. Více, než půl hodiny z jeden a půl hodiny dlouhého filmu je věnováno představení postav, „rozestavění pěšáků“ a především představení stylistických voleb, kterými se bude film i po zbytek stopáže řídit. Důležitým motivem celého filmu ale je Michael Myers, coby vedlejší postava.

Pokud ještě chvíli zůstanu u expozice, tak si všimněme způsobu, jakým Carpenter střídá perspektivy sledovaných a sledujícího Myerse. Samotný Myers je pro Carpentera druhořadý, je pouhým nástrojem a nesnaží se jej pojmout, jako plnohodnotný charakter. S tím souvisí umisťování Myerse nebo částí jeho těla do rámu, buď mělko do prostoru, nebo naopak hluboko. Je to hra, kdy sledujeme akci, ale divák ví, že nejdůležitější část narativní akce se odehrává mimo obrazový prostor. Myersova dějová linie je odvyslá od narativních linek ostatních postav. Jeho útěk je součástí dějové linky Dr. Loomise, načež je spatřen ve chvíli, kdy už sledujeme Laurie, jak jsem popisoval výše.

Chvíli se zastavím ještě u způsobu, jakým Carpenter vytváří očekávání. Trochu s nadsázkou vytváří jakousi paranoiu, a to ne u postav, ale u diváka. Divák hledá a vidí Michaela Myerse všude a neustále očekává, kdy a kde ho spatří znovu. To je situace např. ve 25. minutě, kdy jde Laurie domů, když v tom je slyšet zvuk, který zní jako vzlykání. Střihne se na dům, odkud onen zvuk přichází, najednou je ticho, ale u domu je vidět zaparkované hnědé auto, podobné tomu, které jsme předtím viděli řídit Myerse. Následuje střih na Laurie, která se začne usmívat, přičemž se zvuk, který prvně zněl jako vzlykání, ukáže jako smích dětí. Stejná situace se poté opakuje i s telefonem, poté co Laurie vidí Myerse na zahradě, a znovu také s autem, když Laurie čeká na Annie. V záběru v 28., respektive 29. minutě kamera krouží kolem Laurie, přičemž v pozadí, které je rozostřené vidíme přijíždět automobil. To si opět asociujeme s Michaelem Myersem, jehož jsme v autě viděli jezdit. Jakmile je automobil schovaný za hlavou Laurie, sedící v popředí, Carpenter zaostří pozadí, Laurie vstane a divák vidí, že se nejedná o auto Michaela Myerse.

Tohle je stalker, Tarkovskij! | Halloween (1978)

Těchto pár poznámek k výstavbě úvodní půlhodinky Halloweenu snad dokázalo alespoň trochu vysvětlit, jak chytrou, hravou a zábavnou formou dokázal Carpenter vytvořit zaujetí, tzn. nalákat diváka na budoucí dění. V další části tohoto článku se již pokusím odpovědět na otázku, proč Zombieho remake není stejně dobrý (což je nejen moje stanovisko, ale i stanovisko obecně přijímané), přičemž si samozřejmě nevystačím s klasickými a naprosto hloupými floskulemi typu „jednou už jsme to viděli, nemůže to fungovat podruhé“ (což je irelevantní, jelikož Zombie pracuje s tím, že divák původní film zná). Poznámky ke zbytku původního Halloweenu přijdou samozřejmě taktéž.

Michael Myers jako hlavní postava

Ne vždy je dobré porovnávat remake a originál, jelikož, ačkoliv mají ty filmy mnoho společného, jejich výstavba, dominanta či stylistické prvky mohou být natolik jiné, že se prakticky jedná o naprosto odlišné filmy. Je to případ i Halloweenu, který Rob Zombie pojal velmi odlišně. Pokusím se, zdržet se nějakých invektiv týkajících se remaku a spíše se pokusím vysvětlit, jak se Zombieho pojetí liší od Carpenterova a co je pravděpodobně příčinou nepříliš dobrého přijetí předělávky klasiky. Pokud jsem psal, že v původním Halloweenu je Michael Myers vedlejší postava, u Halloweenu nového je tomu přesně naopak. Zombie psychologizuje Myerse téměř půlku času z dvouhodinové stopáže a musím se přiznat, že to pro mě bylo únavnější, než sledovat záznam ze schůze poslanecké sněmovny. Zombie dává Myersovi poměrně jasný background, celkem logické motivace a občas to dokonce vypadá, že Myerse vykresluje jako oběť, totiž oběť špatného prostředí a společnosti. S tím souvisí i fakt, že dvouliniový narativ originálního Halloweenu je nyní kvůli tomu transformován na narativ tříliniový – tedy druhá polovina filmu. To je pro diváka zbytečně zahlcující.

Bože, proč jsme se tomu filmu upsali?! :( | Halloween (2007)

Jak jsem již psal, první polovina se věnuje Michaelu Myersovi. Celý úvod v minulosti, snažící se ho psychologizovat, je zde přítomen pouze pro závěrečný „twist“, který je ale samozřejmě znám už z druhého dílu originálu. Je to zapojení osobní roviny, aneb vytváření snahy o psychologicky motivovaný vraždící nástroj se zbytkem nějakých citů a pocitů. Vše je podřízeno postavě Michaela Myerse. A i doktor Loomis je v tomto ohledu pozměněn, protože zatímco v originále je jeho postava vůči Myersovi již silně nepřátelská a mluvil o něm, jako o „tom“, v Zombieho filmu je Loomis pouze doktorem, který mu nedokázal pomoci. To se projevuje i v tom, že zatímco Samuel Loomis v prvním filmu neváhal vystřelit, zde se snaží ještě na poslední chvíli krizi vyřešit po dobrém. A nejhorší na tom je, že není jasné, proč Loomis ve filmu vlastně je. Jeho „vztah“ s Myersem nevede absolutně nikam (stejně jako vztah Myerse s postavou uklízeče Dannyho Treja), ani konflikt nijak nevyřeší a vlastně ani divákovi neřekne nic nového.

Pár poznámek závěrem první části

Už při sledování mi přišel Zombieho Halloween zvláštně fádní, roztahaný a ve výsledku i nudný. Jistě se to dá přičíst parametrům, o kterých jsem psal výše, avšak myslím, že jsou za tím i jiné faktory. Zombie si vůbec nehraje s formální stránkou tak, jako činil Carpenter. Zatímco Carpenter často užíval dlouhé montáže a kamerové jízdy, které rytmizoval rychle sestříhanými pasážemi, ze Zombieho snímku je cítit rutina, a ačkoliv má mnohem nižší průměrnou délku záběru, filmu to nijak nepomáhá.

Promiň ségra, já nechtěl. | Halloween (2007)

Nevím, zda Zombie nepochopil, proč byl první Halloween tak dobrý, anebo se jen chtěl vydat vlastní cestou, každopádně smutně pohořel. Zástupy teenagerů lačnících po hororu však zřejmě více potěší právě remake. Je moderní a je v něm mnohem více mrtvých. Stylistické postupy nebo narativní výstavba, to všechno jsou věci, na kterých řadovému publiku nezáleží. Ostatně, řadový divák tento text přestal číst již o několik odstavců výše. No a pokud jste to dočetli až sem, tak se buď hodně nudíte, anebo máte filmy hodně rádi, tak můžete vyhlížet další část tohohle textu, ve kterém a) budu opět popisovat Carpenterův Halloween, respektive ty části, o kterých jsem nepsal zde a b) se pokusím ukázat, proč v mých očích nefunguje na 100% ani přímé pokračování prvního filmu, aneb ne každý je John Carpenter. Udělat z obecně vnímaného pokleslého žánru hororu – slasheru mistrovské dílo, jakým pro mě první Halloween je, totiž vyžaduje velkou dávku talentu a kreativity. Nemám rád povyšování nějakých žánrů nad jiné, protože v mých očích nejde o to co, ale jak. ;)

Halloween
režie: John Carpenter
USA, 1978, 91 minut
ČSFD.cz

Halloween
režie: Rob Zombie
USA, 2007, 121 minut
ČSFD.cz

Komentáře

  1. Neplánujete napsat i proč je špatný Pátek třinácteho? Jinak dobrý text, akorát jsem teda všemu nerozuměl jako laik.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Další oblíbené články

TÉMA: Nešťastné remaky a pokračování - Halloween - část 2/2

RECENZE: Gotti - Pokus o desátý comeback Johna Travolty

TÉMA: 10 důvodů, proč už Simpsonovi tolik netáhnou

ŽEBŘÍČEK: TOP 10 maďarských filmů